Contributions

Poslední cesta

   Naše poslední cesta s projektem Comenius se uskutečnila do řecké Edessy. Některé holky letěly poprvé, takže to byl pro ně zážitek. Po příjezdu do Edessy jsme se seznámily s našimi hostitelskými rodinami. Já jsem se přivítala se svou kamarádkou z minulé návštěvy u nás a s jejími rodiči. Všichni byli moc milí a vstřícní.

   Další den ráno jsme se všichni zabavili na školním dvoře a Řekové nám předvedli stínové divadlo a jejich tradiční tance. Zbytek dne jsme všichni sportovali nebo si prohlíželi krásné městečko. Večer se uskutečnily olympijské hry, do kterých nám bohužel začalo pršet.

   Třetí den jsme jeli navštívit nedaleké historické město Dion s krásným výhledem na krajinu. Odpoledne jsme pak navštívili horké prameny, kde se dalo koupat přímo pod vodopádem. Poslední den jsme jeli na archeologické naleziště a potom k MOŘI! Zde jsme se pořádně vyblbli, zahrabávali jsme se do písku, koupali se nebo po sobě házeli mořské řasy. Večer se konala slavností večeře. V restauraci u vodopádu jsme se najedli a zatancovali. Zhruba v jednu ráno jsme odjeli na letiště, kde jsme pak spali na lavičce asi 2 hodiny, než jsme museli nastoupit do letadla. Na dalším letišti jsme spali taky, ale tentokrát na zemi, což byl asi největší zážitek.

Tereza Lasíková, 9.tř

Veronika Černovská, 9.tř

Veronika Puchnerová, 9.tř

Michaela Hnidová, 9.tř

Polsko

POLSKO – Prosinec 2012

   Odjezd z hlavního nádraží nás čekal až ve 23 hodin. Nebyl jsem však unavený, naopak spát se mi nechtělo. Na druhou stranu mi byla zima, protože bylo kolem šesti stupňů pod nulou, a proto jsme se schovali v nádražní hale. Přišel jsem jako druhý a byl jsem rád, že nejsem první ani poslední. Když jsme se všichni sešli, odebrali jsme se na vlak. Myslím, že nikdo z nás nepředpokládal, jak bude naše lůžkové kupé pro šest osob malé. Zdálo se to jako nadlidský úkol naskládat šest lidí do kupé velikosti 2x3 metry. Nakonec se nám to povedlo, a i když nebyl nikdo nadšený, udělali jsme si pohodlí a já se snažil usnout.      

   Ráno jsme se probudili a hned se chystali k výstupu na hlavním nádraží v Krakově. Prošli jsme si okolí nádraží, uložili naše věci do úschovny zavazadel a vydali se na snídani. Po snídani jsme šli na vlak, který nás odvezl do solných dolů. Nikdy jsem v žádném takovém prostředí nebyl, tak jsem se těšil. Po třech hodinách jsme konečně opustili komplex podzemních dolů vybudovaných pouze ze soli. Vlakem jsme se vrátili zpět do Krakova a naobědvali se v nákupním centru. Poté jsme ještě procházeli centrum Krakova, jeho náměstí, památky a vánoční trhy. Večer si nás naše hostitelské rodiny vyzvedly v hotelu. Celou dobu jsem byl netrpělivý z toho, u jaké rodiny budu bydlet, a myslím, že to nedopadlo vůbec špatně.

   Další dva dny jsme většinu času trávili na zdejší škole, kde byla uspořádána spousta aktivit – divadelní představení, tancování s Řeky, vaření s Italy, sportování v tělocvičně. I my jsme přispěli do programu dvěma prezentacemi, hrou na kytaru, přednesem vánoční básně a převyprávěním pohádky. Naši hostitelé pro nás připravili zajímavý program i na odpoledne. Moje hostitelská rodina mě vzala na trénink kapoery. Byla to výborná zábava a také zkušenost. Každý den jsem se těšil na to, co bude dál. Poslední den jsme byli všichni bruslit. Věděl jsem, že jsem to nikdy nezkoušel, ale v duchu jsem si hodně věřil. Bruslili jsme zhruba hodinu a půl a nikdo mi nechtěl věřit, že jsem na tom stál poprvé.

   Všechno uteklo strašně rychle a už jsme zase seděli ve vlaku a sedm hodin cestovali domů. Přijeli jsme navečer, mámě jsem povyprávěl, co jsme dělali a kde jsme byli. Rozdal jsem suvenýry, dárky a šel jsem spát. Ze všeho v Polsku jsem si odnesl jen dobré vzpomínky a doufám, že budu mít ještě příležitost se někam podívat.    

                              Lukáš Marvan,VIII.tř                                                                                                                                                                                                                                   

Poland

  


 

První den, v neděli, hned po příjezdu jsme hledali cestu, jak se vymotat z nádraží. Jakmile jsme se dostali ven, šli jsme si do úschovny zavazadel uložit tašky a kufry a potom jsme jeli vlakem do městečka Wieliczka nedaleko Krakowa, kde jsme si prohlédli solný důl. Procházeli jsme ho asi tři hodiny, pak se vrátili zpět do Krakova. Vydali jsme se k zámku Wawel, cestou jsme si prohlédli vánočně vyzdobené ulice, nádvoří Wawelu a vyzdobený vnitřek. Po celodenním poznávání jsme jeli tramvají k hotelu, kde si nás vyzvedly rodiny. Další den – v pondělí - jsme šli už do školy s našimi hostitelskými dětmi. Polští učitelé nás přivítali a ukázali nám školu. Než začalo plánované představení – vánoční hra, do které byly zapojeny děti z celé školy, tak jsme si dále prohlíželi školu a hráli ping pong. Nakonec jsme se všichni sešli ve velké tělocvičně a představení začalo, nejdřív vystupovali nejstarší žáci, následně mladší a nakonec všichni dohromady. Učitelé nás vyzvali, abychom si šli také zatancovat. Odpoledne si nás opět vyzvedly rodiny a jeli jsme domů. V úterý jsme měli program na starosti my a učitelé partnerských škol. Předvedli jsme prezentaci o naší škole a o České republice. S holkami jsme pak hrály koledu „Rolničky“ na kytaru a dále jsme měli připravenou básničku, kterou se zkusili naučit i žáci polské školy. Vyprávěli jsme pohádku O Palečkovi a učili jsme je české názvy prstů. V jiné třídě italští učitelé připravovali pravé italské nudle. Nejprve měli pro žáky připravenou názornou prezentaci o surovinách a postupu práce. Po jejím shlédnutí zapojili nás i polské děti do jejich výroby. V tělocvičně jsme měli možnost naučit se řecký lidový tanec. Ten jsme si zatancovali společně s učiteli i žáky. Pod vedením řeckých učitelů se ho naučili i ti nejmladší – předškoláci. Po skončení programu ve škole si nás vyzvedli hostitelé a večer jsme se všichni sešli na bruslení. Když jsme přijeli domů, tak jsme si začali pomalu balit. Ve středu jsme se už jen loučili s rodinami. Ty nás odvezly k hotelu, kde proběhlo poslední rozloučení a jeli jsme na vlak zpátky do Kolína

Růžičková Kateřina, VIII. tř.

P o l a n d

Polsko – prosinec 2012

 

   Ve dnech 8.-12.12. jsme jeli díky projektu Comenius do Polska. Z kolínského nádraží jsme odjeli večer lůžkovým vlakem a přijeli jsme v neděli ráno. Když jsme dorazili, šli jsme se nasnídat do kavárny na nádraží, kde jsme si uschovali svá zavazadla. Potom jsme jeli vlakem do solné jeskyně, kde jsme strávili 3 hodiny procházením chodeb. Po solných jeskyních jsme se vrátili zpět do Krakova, který jsme si prošli. Když jsme se vrátili na nádraží pro zavazadla, museli jsme jít rychle na tramvaj, kterou jsme jeli do hotelu, kde nás rozdělili k rodinám, u kterých jsme se ubytovali. V pondělí jsme šli do místní školy přivítat se s žáky a jejich učiteli. Zde jsme měli možnost prohlédnout si celou školu. Potom jsme jeli zpět ke svým hostitelským rodinám. V úterý probíhal program podobně. Šli jsme do školy, zahráli jsme si basketbal, ve smíšených družstvech, odpoledne nás vzali bruslit na led na zimní stadion. Poslední den jsme šli do školy jen na chvíli, abychom se rozloučili se žáky a učiteli. Potom nás rodiče hostitelských rodin odvezli do hotelu, kde na nás čekaly naše učitelky, a společně jsme šli na tramvaj, která nás odvezla na nádraží, kde jsme počkali na vlak do Kolína. V Polsku se mi moc líbilo.

 

                                                                                      Klára Průšková VIII.tř

Poland 2012

POLSKO – Prosinec 2012

       Dne 8.12. jsme jeli do polského města Krakova. Když jsme dorazili na místo, dali jsme si kufry do úschoven a jeli jsme do Wieliczky do solných dolů. Bylo tam přes 1000 chodbiček a všechno do maličkostí bylo ze soli. Zpátky jsme se vraceli výtahem. Byli jsme v něm namačkaní a jel hrozně rychle. Potom jsme různě chodili po Krakově a prohlíželi jsme si historické památky, jako třeba Wawel. Všichni jsme pak jeli tramvají do hotelu Park Inn, kde si nás vyzvedly naše hostitelské rodiny. Cesta z Krakova do domu mých hostitelů trvala asi kolem 45minut. Měli velký dům s dílnou na auta a uvnitř to měli vše v přepychu. Každé ráno jsme jezdili do školy. Škola byla pro žáky od prvního do šestého ročníku a nacházela se zde i třída předškoláků a mateřská školka. Prostory školy byly pěkně vyzdobené, škola působila vesele a barevně. Zjistila jsem, že Poláci jsou velmi věřící, v každé třídě i v domě měli křížek. Novým poznatkem pro mne bylo zjištění, že Poláci nepoužívají „V“ ale „W“. S žáky, učiteli a hostiteli jsem mluvila česky i anglicky. Za krátký čas jsem konečně pochopila, kdy se v angličtině používá přítomný čas prostý a průběhový. Byli jsme i v muzeu, které bylo 5 m v podzemí. Pan průvodce byl slovenské národnosti, takže mu bylo poměrně dobře rozumět. Byly tam k vidění pozůstatky ze starého Krakova např. kamenné cesty, peníze, boty, šperky... . Poslední den jsme šli bruslit. Můj spolužák Lukáš stál na bruslích poprvé, ale šlo mu to. Po bruslení mě moje rodina vzala na pizzu a doma jsem od nich dostala dárek. Byly tam sladkosti a také kosmetika.

  

V Polsku se mi moc líbilo a bavilo mě to tam. 

                                                      

Michaela Hnidová VIII.tř

 

Byla jsem v Bratislavě

Slovensko 2012

      Už během cesty na Slovensko jsem byla nervózní a vyčítala jsem si, jak jsem se do toho mohla nechat uvrtat. Nejhorší pro mne byl příchod do haly, kde už byli Španělé a Slováci. Šlo to rychle, hned nás náš budoucí průvodce seznamoval s lidmi z hostitelských rodin, to byl okamžik, kdy se mi trochu ulevilo. Měla jsem jít k sympatické holčině. Nejen Nikol, ale i celá její rodina byli velice milí a vstřícní lidé. Protože první den nebylo hezky, byla jsem nejraději v teple autobusu, kde jsme se seznamovali se všemi ostatními. Další den jsem vstávala s obavami, nejsem řečník a tak má část prezentace nedopadla úplně dobře. Byla jsem z toho rozhozená, že se mi to nepovedlo, ale dostalo se mi morální podpory ze strany učitelů i přátel ze Slovenska. Když ze mě spadlo to nejhorší, už jsem se jen těšila, co bude. Čtvrtek byl nejhezčí den, byli jsme na hradu Děvín, ze kterého byl krásný výhled, navíc bylo pěkné počasí- ráj pro focení. Tento den se končilo s programem dřív, takže jsem měla možnost seznámit se s Nikčinými přáteli, opravdu mě fascinovalo, jak jsou lidé na Slovensku milí (a užvanění). Poslední den jsem si užila, byl hezký, ale i náročný, při prohlídce Vídně už průvodce nikdo neposlouchal a všichni jsme se raději učili počítat španělsky, nebo vyslovovat slovo „guľôčka“ či „řeřicha“. Celý výlet byl krásný, ale už jsem se těšila domů. S odstupem času jsem moc ráda, že jsem se této akce mohla zúčastnit.

                                                                                                                                Anna Čeřovská, IX.tř